Jedna lesní story: jsou tomu 3 roky, co jsme si s Luckou objevili jeden takovej zajímavej kopeček kousek za Prahou, kde rostou barevní hříbci, především B. appendiculatus, B. aereus a B. radicans.
Jedu zkontrolovat lokalitu a potkám tam paní s pánem jak sbírají dubáky (bronzáci letos u nás zatím nevystrčili hlavičky)... Já jsem taková huba otvorená, šel jsem za nimi a ptám se, co mají a jak to roste?... Slovo dalo slovo, rostlo toho málo, na fotky něco přišlo vhod...
Zarazil jsem se, že mají v košíku několik trsů Gymnopus fusipes a že je prý sbírají už mnoho let a v polívce že jim chutnají. Povídám, to jsou ale jedovaté houby, ty byste žrát neměli... Tak se zarazili. podívali se na sebe, ale houby v koši nechali, asi mi příliš nevěřili... Pak se na mne ještě podívali a asi si řekli, že jim je chci asi sežrat (v batohu jsem měl 4 krajíce chleba, 4 plátky tlačenky a 2 střední cibule). No, se slovy ať se daří se kvapem rozloučili a odešli pryč na druhou stranu hory. To jsem byl rád, neboť kdyby šli na opačnou, sebrali by začínající apenďoury a nenafotil bych nic
Reagovať na správu
Mimochodom, mne dalo dosť námahy, pokiaľ som svokra presvedčil pred rokmi, že to nie je dobrý nápad, jesť tieto huby. Starý pán oponoval, že v dedine, odkiaľ pochádza, sa bežne jedia a otrčil mi pred nos hubársky atlas z 50tych rokov, kde boli uvedené ako jedlé. Presila argumentov z mojej strany však nakoniec slávila úspech!
Reagovať na správu
Pekné foto a zaujímavé čítanie.
Reagovať na správu
Pred zaslaním príspevku do diskusie je potrebné prihlásiť sa použitím Vášho prihlasovacieho mena a hesla.