Úvodná stránka » Diskusné fóra » Iné diskusné témy »

Příhoda v restauraci

Přihodila se mi v restauraci taková příhoda. Šli jsme na večeři do restaurace s mým kamarádem, který se zrovna vrátil na skok ze Spojených států amerických. Dlouho jsme se spolu neviděli; v Americe žije už mnoho let. Musím říct, že jsem se na to setkání upřímně těšil. Ale nedopadlo to moc příjemně.
Shodou okolností v té restauraci – byla to taková příjemná hospůdka v jednom takovém zapadlém městečku – tak shodou okolností tam zrovna prováděli takový průzkum, jak jsou hosté spokojeni s obsluhou, s podávaným jídlem a s celkovým prostředím. Mladá dívka u vchodu každému hostu nabídla (ale nenutila) takovou kartičku, kde byly různé tyto položky a host je mohl anonymně oznámkovat a pak kartičku vložit do zamčené krabičky (zřejmě aby k tomu personál restaurace neměl přístup a nemohl provádět žádné změny v tomto hodnocení). Jako ve škole, od jedničky až po pětku.
Už když jsme s kamarádem vešli, jsem se musel trochu stydět: kamarád – jmenuje se Michael – razantně vstoupil do dveří, vyhrkl „ukaž !“ a nervózně vytrhl dívce z rukou kartičku a tužtičku a zamířil k prostřednímu stolu v restauraci.
Potom jsme si objednali pití a jídlo. Já jsem si objednal houbovou polévku a pizzu se žampiony opásanými. Načež Michael ani nečekal, až mu jídlo přinesou a on bude moci začít objektivně hodnotit, a okamžitě začal s vyplňováním. A psal: „prostředí“ – 3, „poměr ceny a kvality služeb“ – 4 mínus, „kvalita jídla“ – 3, „množství jídla“ – 3 mínus, „rychlost obsluhy“ – 5. Když jsem se ho zeptal, proč to dělá, odpověděl, že ať si pamatuju, že vždycky jde všechno dělat líp. Jde prý jenom o to, aby šéf nebyl měkota a své zaměstnance pořádně zmáčknul a vydrezúroval, že budou až rejt držkou v zemi. Joo, Karel Kryl, to bylo vždycky moje, ten vždycky uměl všechno vystihnout těma správnejma slovama, liboval si Michael.
Odpověděl jsem, že mám na věc jiný názor. Své hodnocení jsem napsal po zaplacení večeře. Hemžilo se to v něm samými jedničkami nebo dvojkami. Michael, když to viděl, se zhluboka nadechl, že jsem skoro myslel, že praskne. Pak se na mě zkoumavě díval, dlouho mlčel a pak opatrně řekl – poslyš, a nestal se z tebe náhodou komouš? Řekl jsem, že to není podstatné. A kamarád dodal – no ne, já jenom že teda takovýhohle si tě nepamatuju, takovej si nebyl.. (S Michaelem jsme se naposledy viděli v první třídě na základní škole, pak odjel s rodiči do Spojených států). To si špatně pamatuješ, Michaele, odpověděl jsem mu. Se slabšími a bezbrannými jsem měl vždycky soucit, přestože jsem jim někdy nemohl pomoci. Ale alespoň jsem jim neškodil. Co tím myslíš? Myslím tím to, že tu dívku mohou kvůli tomuhle tvýmu hodnocení klidně vyhodit z práce, to tě Michaele nenapadlo? A Michael řekl, že to je jedno, protože dneska je pracovní síly na trhu obrovský přebytek a že to místo určitě nezůstane dlouho prázdné.
Byl to pro mne velmi smutný večer.

nahuby.sk

Příhoda v restauraci