K zimnímu sjezdu turistů SNP

Fredegar8 19.1.2009 09:10

Porovnání naší a sovětské turistiky

Už jsme tady narazili na termín „kategorie obtížnosti“. Jaký je tedy systém turistiky v SSSR?
Pomineme turistiku komerční, různé zájezdy, výlety a pobyty v turistických základnách a odborovou rekreaci. Sportovní (výkonnostní) turistikou se zabývají turistické kluby při různých podnicích a organizacích, které také nesou právní odpovědnost za pořádané akce. Obdoba našich zápočtových cest má šest stupňů obtížnosti: kategorie I – V a šestý stupeň je tzv. zesílení V. stupně.
Oddíl, který chce organizovat cestu, připraví návrh a dá jej schválit klasifikační komisi; ta zjistí, zda účastníci mají odpovídající zkušenosti. Všichni musejí absolvovat cestu o kategorii nižší. Vedoucí (a jeho zástupce) musí mít absolvovánu cestu o kategorii vyšší a musel vést cestu o kategorii níže. U nejnižších kategorií se povolují výjimky, směrem výše se podmínky zpřísňují. Přibývají veškerá omezení, minimální délka turistické praxe, velikost skupiny, dosažená nadmořská výška, počet absolvovaných cest v roce, požaduje se třeba, aby skupina měla za sebou cestu ve stejné sestavě atd.
Po schválení komisí se návrh zašle na stanici „kontrolnospasatělnoj služby“ příslušnou místu konání cesty. Tato stanice pochod buď zamítne nebo povolí. Stanice v žádném případě nepůsobí jako naše horská služba (s výjimkou nejfrekventovanějších částí Kavkazu), která přiběhne na každé zavolání. Spíše koordinuje pohyb skupin, dbá, aby si v řípadě neštěstí mohly přijít na pomoc. Také vyhlašuje pátrání, pokud se do šesti týdnů po uplynutí dohodnutého termínu návratu skupina nevrátí.
Po skončení pochodu sestaví vedoucí zápočtovou knížku, která se uloží v oddílové knihovně. Jestliže jde o významný pochod, pošle se do knihovny vyšších turistických orgánů, kde slouží jako zdroj informací pro další skupiny.

Pro nás je samozřejmě nejzajímavější konkrétní srovnání úrovně naší a sovětské vysokohorské turistiky. Jakým kategoriím na sovětské stupnici by odpovídaly túry, které jsou obvyklé pro naše turisty?
Přesné srovnání je téměř nemožné. Naše několikadenní etapové pochody, přechody Malé a Velké Fatry, Nízkých Tater, Roháčů (v létě i v zimě), Staré Planiny či letního Fagaraše, Pirinu nebo Rily zhruba odpovídají sovětským bezkategorijním pochodům, které mají náborový charakter a slouží k představení turistiky nesportovní veřejnosti. Zimní přechody Fagaraš – Piatra nebo Pirin – Rila či letní přechod hřebene Vysokých Tater s batohem cca 30 kg, to vše doplněné o nezvyklé klimatické podmínky, budování vlastního jištění, chyby v mapových podkladech, pohyb po ledovci atd. by odpovídalo prvnímu stupni na sovětské stupnici. Tato kategorie doplněná o batoh 35 kg, lezecké úseky a pohyb v nadmořské výšce nad 4 500 m. n. m. může přibližně představovat II. stupeň.
Pochody III. kategorie tvoří pak předěl od lehkých ke středně těžkým akcím. Ze skupin zde pomalu mizí ženy. Samozřejmostí jsou zde lezecké úseky obtížnosti II+ UIAA; délka pochodu je v tomto stupni zhruba 25 dní; většinu dní se jde volným terénem mimo jakékoliv stezky.
Pro názornost: druhá nejvyšší kategorie, stupeň V, představuje turistický pochod v délce minimálně 40 dnů, obvykle ve zcela neobydlených oblastech, ve výškách 5 000 až 6 000 m. n. m., v extrémních teplotách minus 25 stupňů C v noci a plus 35 stupňů C ve dne, batoh 45 – 55 kg. Běžnou součástí jsou prvovýstupy neznámým průsmykem (trvající 3 – 4 dny), časté jsou průzkumné rozvědky a noclehy na sněhu a na ledovci. Odpočinkový den na pochodu této kategorie se může skládat třeba z půldenního traverzu lezecké obtížnosti, plus budování visuté lanové lávky přes řeku. Český nebo slovenský turista by zřejmě i po takovémto odpočinkovém dni padl únavou. Samozřejmostí u těchto pochodů je rovněž samostatná tvorba map a náčrtků.

Jak se Sověti připravují na takové túry?
Systematicky a celoročně. Žádné občas schůze a občas dálkový pochod. Pravidelné náročné tréninky s během a posilování dvakrát týdně. Orientační běhy. Nácvik techniky brodů, jištění apod. Výuka, jak přežít v případě katastrofy, když zůstane jen torzo skupiny. Znalost diety v prvních dnech po až několikatýdenním hladovění. Stavění obranných ohňů proti smečce vlků. Svépomocná výroba výstroje, která není na trhu.
Krásnou ukázkou nácviku zdatnosti je příhoda, která se nám se sovětskými přáteli stala loni. Jeden chlapec, který začínal s batohem 38 kg, vyndal z něho asi po osmi dnech pochodu dvě kila okurek s tím, že si uděláme po večeři salát. Na naše zděšené dotazy, proč je táhne, odpověděl, že když chce časem dělat náročné pochody, tak si na těžký batoh musí zvykat. Dlužno podotknout, že kromě nás se tomu nikdo nedivil. V SSSR se o těžkém batohu mluví při hmotnosti o 20 kg vyšší než u nás. Tento posun měřítek se netýká jen batohu.

Jak jsou turistické skupiny organizovány?
Neobydlenost a nebezpečnost velehor, polárních oblastí, tajgy či pouště si vynutila vysokou disciplinovanost. Orientace je velmi náročná, hrozí nebezpečí zabloudění a ztráty každého, kdo se opozdí. Skupina chodí zásadně pohromadě. Vedoucí vybírá cestu a skupinu vede, v této funkci ho jen zřídka někdo střídá. Tvrdé podmínky vyžadují jasný výrok, nikoliv dohadování, v němž každý prosazuje svůj názor, jako je to běžné u našich turistů. Vedoucí je vyslechne, zaujme stanovisko a ostatní poslechnou. I on se může mýlit, ale u něho je pravděpodobnost chyby nejmenší, protože má nejvíc zkušeností. Stejně se posuzuje i případný omyl vedoucího či špatný výběr trasy – nepadne slovo výčitky. U náročných akcí musí být ještě zkušený zástupce vedoucího. Ve skupině má své místo i hospodář, který řídí nákup potravin, rozhoduje o jídle a vede celé peněžní hospodářství. O materiál a vybavení, které je většinou majetkem oddílu, pečuje opravář. Věci se rozdělují na osobní (základní oděv) a společné (jídlo, jisticí prostředky, bundy, spacáky, vařiče, stany, fotoaparát, mapy, peníze, kompas, obuv, literatura, nádobí, léčiva atd.). Velmi důležitý je zdravotník – lékař nebo zkušená sestra. Při těžších cestách se ještě určují rozvědčíci. Všichni se střídají ve službách na vaření, v případě potřeby dělají všichni všechno - nikoliv, že každý si dělá jen své záležitosti a každý si nese jen své věci, jak to často vidíme u našich turistů.

Reagovať na správu

dedabobr pokročilý 19.1.2009 11:00

Vyčerpávající článek-úplně mě to vyčerpalo.

Reagovať na správu

J. Č. mykológ, atlasár, moderátor 19.1.2009 23:37

Kdybys mu dal do batohu místo okurek houby nebo antikoncepci, počet čtenářů tvého příspěvku by rapidně stoupl.

Reagovať na správu

Rados3berny 20.1.2009 18:10

http://www.youtube.com/watch?v=_jq3Ov8B5...

Dla Polaków
http://www.youtube.com/watch?v=ASab2c9z1...

Reagovať na správu

P. Černohlávek 23.1.2009 18:52

Jste fakt neuvěřitelný nevim jak tohle s tím souvisí, vy si asi myslíte že když chodim po lese a hledám houby že to je něco jako přechod hřebenovky.

Reagovať na správu