NEDEĽNÁ CHVÍĽKA POÉZIE - Kozák Kozákovič smrekový
J. Č. mykológ, atlasár, moderátor 16.1.2011 23:51
KOZÁK KOZÁKOVIČ SMREKOVÝ
Žil raz Kozák veľmi starý
v tmavej donskej smrečine,
vraj by už nedožil jari,
konštatoval nečinne.
Produkoval výtrusný prach,
očakával potomstvo,
že by chcel mať aspoň syna,
nebolo vraj tajomstvo.
Po výdatných lejakoch
embryo sa zrodilo,
keby malo zo dve nohy,
o pár dní by chodilo.
Bol to Kozák ako Buk,
podobal sa na otca,
z ktorého sa medzičasom
stal červivý dôchodca.
Mladý Kozák Kozákovič,
keď ho predok opustil,
genetickú informáciu
cez výtrusy vypustil.
Jeho syn sa bude volať
tak isto jak všetci pred ním,
bo má svoje vlastné meno,
ako Rus aj s menom stredným.
Nikto nevie, či ten Rus
je vlastne Rus domový,
ako vravia bratia Česi:
„To se nikdo nedoví.“
Bude z neho možno cár,
dajme tomu Kozák III.
ten bude mať celkom isto
taktiež veľa vlastných detí.
Veľa detí - dcér i synov,
možno s Mirkou, možno s inou,
tak si dajme panáka,
na donského Kozáka.
pekne 
Martula pokročilý 17.1.2011 18:48
Janko, konečne! Už mi tá Tvoja hubárska poézia chýbala.
roland vlastník stránok 18.1.2011 12:11
Suhlasim, Janova poezia chybala a nema chybu 
Fredegar8 18.1.2011 10:37
Vono soudruhu když se řekne "Kozák", prakticky každý si dnes po dvaceti letech propagandy představí donského anebo kubáňského Kozáka. Tedy bílého Kozáka. Slovo Kozák se tak stává skoro synonymem pro bílého nacionalistu. Jenže to je vůči Kozákům nespravedlivé. Ve skutečnosti totiž existovali i rudí Kozáci a nebylo jich málo. Kromě toho se poměr mezi bílými a rudými Kozáky v průběhu doby dále zlepšoval: jednak následkem úspěšně vedené ofenzívy, která roku 1920 zahnala většinu donské armády do Oděsy (odkud se v naprostém chaosu pokusila uprchnout před postupující Rudou armádou na lodích do Británie), jednak v důsledku úspěšné dekozakizace v následujících letech.
