Pečiarka
Joe 4.11.2018 13:28
Dobrý deň,
u niektorých druhov húb sa odporúčajú zbierať len mladé plodnice, pretože staré môžu byť nejedlé, prípadne jedovaté. Chcem sa spýtať, aké druhy húb k takýmto patria ? Patria medzi ne aj pečiarky?
Vopred ďakujem za odpovede.
Husi moderátor, atlasár 4.11.2018 18:41
Myslím, že každému by malo byť jeho zdravie drahé, preto by staré plodnice nemali byť zbierané paušálne. Kedy je už plodnica "za zenitom", to myslím odhadne, pri troche skúseností, každý.
Husi moderátor, atlasár 4.11.2018 18:46
Pochybujem, že by boli dopodrobna preskúmané všetky hnilobné produkty a plesne, ktoré vznikajú na najrôznejších konzumných hubách.
Palo70+ 4.11.2018 19:04
Zvlášť to platí napr. pre hnojník obyčajný, prášnicu bradavičnatú, vatovec obrovský a podobne, ktoré majú jedlé len vyslovene mladé plodnice. Ale to je v hubárskych príručkách uvedené.
PeteN atlasár, mykológ 5.11.2018 07:58
Ano, patří mezi ně i pečárky. Avšak u pečárek, jakožto hub masitějších ale zároveň kompaktnějších a tužších, je to o něco lepší, než u hub jiných, např. u kozáků. Tyto jsou v mládí ještě poměrně tuhé, ve stáří však měkké a dužnina je plná vody. A stačí nepatrná trhlinka v plodnici a je to vstupní brána pro plísně, stejně tak, jako otevřená výtrusnice (což platí u všech druhů hub s pórovitým rouškem). Z tohoto důvodu se obecně nedoporučují vyzrálé plodnice ke sběru.
Pečárky, např. ty "bílé", což je okruh A. campestris, které jste přidal do galerie, jsou jedlé, zvláště v mládí, ale právě tyto "bílé polní (luční) pečárky", promptně absorbují těžké kovy, především Cd, As, Hg, Pb, Cs aj., proto je ke konzumaci příliš nedoporučujeme. Při častější konzumaci se tyto těžké kovy akumulují v lidském organismu (záleží na druh těžkého kovu a mechanismu působení) a mohou být potencionálními mutageny či karcinogeny.
Palo70+ 5.11.2018 09:44
Svojho času sa uporňovalo aj na nebezpečný agaritín, ktorý majú pečiarky obsahovať. Ale už to nejako utíchlo.
PeteN atlasár, mykológ 5.11.2018 11:42
To máš naprostou pravdu a dobře, že jsi agaritin uvedl. Agaritin je vedený jako potencionální mutagen a karcinogen, ale pouze v nativním stavu. Tedy, pokud bychom žrali čerstvé a neupravované pečárky (ve volné přírodě se vyskytující mají o mnoho více agaritinu, než ty pěstované), mohl by to být časem problém. Ale pokud pečárky tepelně upravujeme a konzervujeme, množsví agaritinu se rapidně snižuje až k zanedbatelným hodnotám, které s největší pravděpodobností nejsou pro člověka nikterak škodlivé. Agaritin jako takový není termolabilní, ale v přirozeném stavu je velmi nestálý a snadno se rozpadá na své deriváty (tedy především na glutamyl-hydrazoniové soli), které nejsou přímo nebezpečné, jako samotný agaritin. A stačí málo: dát žampinony na půl dne do lednice, pak je vyndat na hodinu, pak je tam zase dát - tím se agaritin rozpadne třeba až ze 70%. Následně vařením nebo konzervací se zlikviduje téměř beze zbytku. Asi z tohoto důvodu se o něm přestalo mluvit...