Úvodná stránka » Atlas húb » Atlas húb - Zoznam »

hrboľnačka černastá

Boletopsis leucomelaena (Pers.) Fayod
hrbolatka černobílá

Nejedlá huba
Výskyt: VIII. - X.

Klobúk/Plodnica:

40 – 150 mm široký, nejprve kulovitý až polokulovitý, následně poduškovitý, nakonec až rozložený, nepravidelný, zprohýbaný, povrch bývá více či méně popraskaný na apexu a v jeho okolí je jemně šupinkatý. Barva klobouku: mladé plodnice jsou bělavé až šedobílé, s postupnou maturací plodnice se klobouk zbarvuje do šedých, šedohnědých až šedočerných odstínů, matný. V mediteránu mají plodnice až bronzový či olivový nádech (dle Augustína Sierry (AS)). Okraj klobouku je laločnatý a přechází v úzký bělavý lem, který se u starších plodnic vytrácí.

Plodná časť:

Rourky jsou velice krátké do 2 - 3 mm, špinavě bílé až našedlé barvy a sestupují na apikální číst třeně. Ke klobouku jsou pevně přirostlé. Nejprve jsou zaoblené, následně jsou hranaté až nepravidelné či polygonální.

Hlúbik:

40 – 60 x 20 – 30 široký, centrální nebo lehce laterální, silný a robustní, válcovitý, plný, u starších plodnic až dřevnatý, bývá podobné barvy jako klobouk, bělošedý, našedlý či šedočerný. V mediteránu spíše šedočerný až černý (AS). Nadzemní část třeně může být menší než část podzemní, záleží na podkladu, kde vyrůstá. V zemi je zakotven velice dobře.

Dužina:

Dužnina je pevná a kompaktní, ostatně jako celá plodnice, při řezu je nejprve čistě bílá, následně jemně zarůžoví (typický znak pro tento druh). Též na poraněných místech více či méně růžoví – dle stavu plodnice a počasí. Po delší expozici vzduchem dužnina jemně zšedne. V požercích je šedobílá, v rourkách našedlá. Zvláště dobře je tento jev pozorovatelný na vertikálně rozřízlé bázi třeně. Vůně je slabě houbová až jemně zemitá, konzistence kompaktní, chuť nahořklá.

Výtrusný prach:

bledohnědý

Mikroznaky:

výtrusy jsou 4,7 – 7 x 4 -5 um, polokulovité až téměř kulaté s jemně hrbolkatým povrchem, neamyloidní, bezbarvé až slabě nahnědlé

Makrochemické reakcie:

Reakce s KOH: pokožka klobouku – černá, rozřízlá plodnice – nejprve nazelenalá až olivově zelená, po 2 – 3 min. fialová, po dalších 5 – ti min. šedočerná až černá.

Výskyt:

Ekologie u tohoto druhu je patrně daleko více variabilní, než je v literatuře uváděno. V ČR jsou nálezy spíše zpod Picea abies, někdy s přidruženou Pinus sp., min. Abies alba, vzácně z Quercion pubescenti-petraeae V zahraničí jsou známy nálezy z jedlo-bukových porostů, popř. z Eu-Fagion a dokonce i z Galio-Abietion. Z Maďarska dokonce ze svazu Luzulo nemorosae-Fagetum sylvaticae (což je na kyselé podloží vázaný svaz!). Na lokalitách ve Španělsku tento druh roste též pod duby, přesněji pod Q. pubescens et Q. ilex na xerotermním bazickém podkladě (AS). Např. již Jülich (1984) poukázal na růst v na listnatých lesích jako vzácnou možnost výskytu tohoto druhu (ale bez bližšího určení dřevin). Dále dle Marchanda (1976), Bourdot a Galzin zaznamenal nález tohoto druhu zpod Castanetum sativum. Literatura uvádí i starší bazické smrčiny jakožto lokality možných výskytů. Je třeba tento druh a jejich stanoviště pečlivě monitorovat.

Význam:

Roste vzácně především v jehličnatých lesích ve vyšších polohách pod Picea abies, avšak ne výhradně (viz ekologie výše).

Podobné druhy:

Boletopsis grisea

Identifikovateľnosť::

Huba je identifikovateľná podľa makroskopických znakov (nie je nutné mikroskopovanie).

Synonymum:

Boletus leucomelas Pers., Syn. meth. fung. (Göttingen) 2: 515 (1801)
Caloporus leucomelas (Pers.) Quél., Fl. mycol. France (Paris): 405 (1888)
Polyporus leucomelas (Pers.) Pers., Mycol. eur. (Erlanga) 2: 40 (1825)
Polyporus ovinus subsp. leucomelas (Pers.) Bourdot & Galzin, Bull. trimest. Soc. mycol. Fr. 41(1): 102 (1925)
Polyporus subsquamosus var. leucomelas (Pers.) Fr., Syst. mycol. (Lundae) 1: 345 (1821)

Autor popisu:

Hlavná úprava: Ing. Pete Nouzovský (02. 12. 2015)
Zmeny vykonali: Paľo ° (11. 08. 2014), Mgr. Roland Baranovič (14. 01. 2002)

Fotografie z galérií užívateľov ({{countOfImagesTotal}})

Aktuálne nemáme žiadne fotografie tohoto druhu.






Ext. zdroje

Fungorum.org
Položka je prelinkovaná na Index Fungorum
ACRQF
Macrofungi of Costa Rica


Mapa rozšírenia

mapa rozsirenia