Úvodná stránka » Atlas húb » Atlas húb - Zoznam »

drobnosférka

Plenodomus lingam (Tode) Höhn.
drobnička skvrnitá

Výskyt: III. - X.

Klobúk/Plodnica:

Pseudothecia kulovitá, široce polokulovitá až kónická 430 – 500(550) μm v průměru, subepidermální, nad úroveň vnější epidermis vylézá pouze krátká ostiola, v pruzích prorážející, ostiola krátká, 86, 95 μm vysoká, celý askokarp černý. Stěna askokarpu tvořena hnědými buňkami textura angularis. Vřecka válcovitá až válcovitě kyjovitá, 8-sporická, 75 – 95(110) x (7,5)11 – 14(16) μm (dle SHOEMAKERA 100 – 120 (150) x (12)18 – 21(22) μm). Askospory 35,8 – 40,4 (45,17) x (3,3)4,2 – 5,3(6,5) μm (dle SHOEMAKERA (45)50 – 60 (60) μm), žluté, fusiformní, bi- až triseriálně ve vřecku, přímé, někdy mírně zakřivené, žlutohnědé, 5x septované, prostřední septum mírně sevřené, každá sporická buňka s 1 velkou lipidovou kapénkou. (převzato z maturitní práce Diverzita a fylogeneze taxonů rodu Leptosphaeria v Evropě, Patrik Mlčoch, 2018, na SPŠCH, Ostrava)

Výskyt:

Vyrůstá na stoncích různých druhů čeledi Brassicaceae, nejčastěji napadá Brassica napus subsp. napus. V ČR již známá z B. napus, Alliaria petiolata a Turritis glabra. (převzato z maturitní práce Diverzita a fylogeneze taxonů rodu Leptosphaeria v Evropě, Patrik Mlčoch, 2018, na SPŠCH, Ostrava)

Význam:

Anamorfní stádium tohoto taxonu je významným fytopatogenem především brukve řepky olejky, Brassica napus subsp. napus. Právě díky této skutečnosti je tento taxon cílem intenzivního výzkumu v oblasti fytopatologie, ochrany zemědělských plodin či molekulární biologie. Jelikož anamorfní stádia jsou fytopatogenní, vyvinulo se u nich široké spektrum patogenních metabolitů, které inhibují obranné metabolity rostlin. Specifické chemické složení těchto patogenních metabolitů závisí na míře ekologické specializace daného saproparazita. Tyto patogenní metabolity v rámci rodu Plenodomus byly studovány dosud pouze u taxonu Plenodomus lingam. Tento patogen brukve (Brassica napus subsp. napus) po infekci začíná produkovat tzv. efektory, tj. metabolity sekretované za účelem potlačení obranných reakcí hostitelské rostliny. Výsledkem interakce efektorů s hostitelem je tzv. náchylnost vyvolaná efektory. Navíc, dle posledních studií tento patogen sekretuje metabolity identické s obrannými fytohormony hostitele – auxiny a brassinosteroidy, které patogen využívá k metabolické manipulaci s hostitelem. Všechny uvedené skupiny patogenních metabolitů ovlivňují tzv. obranné fytohormonální dráhy rostliny. Mezi hlavní obranné fytohormony patří kyselina salicylová, jasmonová a jejich deriváty, dále k imunitní odpovědi přispívají etylen, kyselina abscisová, gibereliny, cytokininy, auxiny a brassinosteroidy. Na tyto vyjmenované skupiny fytohormonů patogenní dráhy efektorů působí. Mezi nejvíce koncentrované izolované auxiny v patogenu patří indolyl-3-octová kyselina, indol-3-acetaldoxim a glukosaester indol-3-acetaldoximu. (dle KRUTINOVÁ, 2014).
(převzato z maturitní práce Diverzita a fylogeneze taxonů rodu Leptosphaeria v Evropě, Patrik Mlčoch, 2018, na SPŠCH, Ostrava)

Podobné druhy:

Podobná je L. submaculans a P. biglobosus (popsaný roku 2001 Shoemakerem jako Leptosphaeria biglobosa a roku 2012 překlasifikovaný do rodu Plenodomus). První má askospory 54 – 70 x 6 – 7 μm, vřecka větší než 110 μm na délku. L. biglobosa má menší pseudothecia (pouze do 350 μm, Plenodomus lingam 400 – 500 μm), kulovitá až pyriformní, rovněž s výrazně větší ostiolou (200 – 400 μm, Plenodomus lingam do 100 μm) a tetraseriálně umístěnými askosporami (u Plenodomus lingam jsou vždy bi až triseriální). Rozměry vřecek a askospor jsou více či méně stejné. V případě růstu na Turritis je záměna možná za L. arabidis a L. johansonii, oba druhy mají askospory menší než 50 μm na délku a 4 – 5 μm široké. (převzato z maturitní práce Diverzita a fylogeneze taxonů rodu Leptosphaeria v Evropě, Patrik Mlčoch, 2018, na SPŠCH, Ostrava)

Poznámka / Zaujímavosti:

Neaktualizovat podle IF. Z nejnovějších molekulárních studií publikovaných roku 2012 jasně vyplývá, že taxony s fylogenetického kládu zahrnujícího okruh "Leptosphaeria maculans" jsou fylogeneticky i mikroskopicky natolik diferentní, že byl pro tento klád ustanoven nový rodový název Plenodomus (podle anamorfních stádií, které se označovaly jako Phoma, sekce Plenodomus. Fylogeneticky se větví čeleď Leptosphaeriaceae na dva klády - Leptosphaeriaceae sensu stricto zahrnující samotný rod Leptosphaeria (kde patří jen taxony z okruhu Leptosphaeria doliolum, pro které jsou mikroskopicky charakteristické hnědé, 3x septované askospory podobných rozměrů a vzhledu, jako u Leptosphaeria doliolum - osekvenováno a molekulárně potvrzeno je však dosud jen asi 20 taxonů řadících se do rodu Leptosphaeria) a z něj odlišené rody Paraleptosphaeria, Alloleptosphaeria, Neoleptosphaeria a dále Leptosphaeriaceae sensu lato, kde patří rody Alternariaster, Plenodomus a Subplenodomus. Někdy se taktéž můžeme setkat v literatuře i s neplatným ekvivalentem Plenodomus maculans.
Jeden s hlavních makroskopických rozdílů, uváděných ve fylogenetické studii odlišující rody Plenodomus a Leptosphaeria, je způsob výživy u anamorfních stádií v životním cyklu - anamorfy u rodu Plenodomus jsou fytopatogenní a jsou původci phomových hnilob, avšak všechny stádia u rodu Leptosphaeria jsou potvrzeně saprofytická.

Jak jsem již psal výše, rod Leptosphaeria není po genetické stránce nijak podrobně zpracovaný. Molekulárně genetická analýza sekvencí DNA byla dosud provedena jen u několika taxonů. Dosud byl dosti podrobně zmapován genom pouze u Plenodomus lingam. Tento haploidní taxon nese genom o velikosti 34 Mb, u kterého je předpokládáno mezi 10 000 – 12 000 geny. Chromosomy jsou u Plenodomus lingam ve velikostní škále 0,7 – 3,5 Mb. Dlouhé polymorfní chromozómy jsou generovány meiózou, která vede ke značným odlišnostem ve velikosti až o 57 %, v případě ribozomální RNA se rozměry pohybují mezi 1,8 – 4,2 Mb. Z důležitých genů bylo zatím v genomu Plenodomus lingam objeveno 9 genů kódujících efektory (AvrLm1-AvrLm9), které mohou být geny avirulence, a to v případě, že hostitelská rostlina disponuje příslušnými geny rezistence (H. KRUTINOVÁ, 2014). Tyto geny jsou důležité z hlediska studia patogenity Plenodomus lingam vůči Brassica napus subsp. napus. (převzato z maturitní práce Diverzita a fylogeneze taxonů rodu Leptosphaeria v Evropě, Patrik Mlčoch, 2018, na SPŠCH, Ostrava)

Identifikovateľnosť::

Huba je identifikovateľná len podľa mikroskopických znakov (je nutné mikroskopovanie).

Synonymum:

Heptameria maculans (Tul. & C. Tul.) Cooke, Grevillea 18(no. 86): 30 (1889)
Phoma lingam f. linariae Sacc. & Paol.
Sphaeria alliariae Auersw.
Leptosphaeria alliariae (Auersw.) Rehm, (1883)
Leptosphaeria maculans Ces. & De Not., Comm. Soc. crittog. Ital. 1(fasc. 4): 235 (1863)
Sphaeria lingam Tode, Fung. mecklenb. sel. (Lüneburg) 2: 51 (1791)
Phoma lingam (Tode) Desm., Annls Sci. Nat., Bot., sér. 3 11(2): 281 (1849) f. lingam
Phoma lingam (Tode) Desm., Annls Sci. Nat., Bot., sér. 3 11(2): 281 (1849) var. lingam
Phoma lingam (Tode) Desm., Annls Sci. Nat., Bot., sér. 3 11(2): 281 (1849)
Sphaeropsis lingam (Tode) Mussat, in Saccardo, Syll. fung. (Abellini) 15: 392 (1900)
Sphaeria maculans Desm., Annls Sci. Nat., Bot., sér. 3 6: 77 (1846)
Pleospora maculans Tul. & C. Tul., Select. fung. carpol. (Paris) 2: 274 (1863)
Phyllosticta brassicae Westend., Bull. Acad. R. Sci. Belg., Cl. Sci. 18(9): 397 (1851)
Sphaeria brassicae Pers. ex Curr., Trans. Linn. Soc. London 22: 334 (1859)
Depazea brassicae Sacc., Syll. fung. (Abellini) 3: 38 (1884)
Phyllosticta napi Sacc., Michelia 1(no. 5): 532 (1879)
Phoma oleracea Sacc., Michelia 2(no. 6): 91 (1880)
Phoma oleracea Sacc., Michelia 2(no. 6): 91 (1880) var. oleracea
Phoma oleracea Sacc., Michelia 2(no. 6): 91 (1880) f. oleracea
Phoma oleracea var. scrophulariae Sacc., Syll. fung. (Abellini) 3: 135 (1884)
Phoma oleracea var. dipsaci Sacc., (1884)
Phoma oleracea var. antirrhini Sacc., Syll. fung. (Abellini) 3: 135 (1884)
Phoma oleracea var. urticae Sacc., Syll. fung. (Abellini) 3: 135 (1884)
Phoma oleracea var. solidaginis Sacc., Syll. fung. (Abellini) 3: 135 (1884)
Phoma brassicae Thüm., Syll. fung. (Abellini) 3: 119 (1884)
Phoma napobrassicae Rostr., Z. ParasitKde: 323 (1892)
Phoma lingam var. napobrassicae (Rostr.) Grove, British Stem- and Leaf-Fungi (Coelomycetes) (Cambridge) 1: 70 (1935)
Phoma oleracea var. tanaceti Allesch., Rabenh. Krypt.-Fl., Edn 2 (Leipzig) 1(6): 274 (1901)
Phoma oleracea f. bryoniae Sacc., Annls mycol. 7(5): 435 (1909)
Phoma oleracea var. antirrhini-litigiosi Gonz. Frag., Revta R. Acad. Cienc. exact. fis. nat. Madr. 15: 690 (1917)
Phoma oleracea var. heraclei-lanati Sacc., Nuovo G. bot. ital. 27: 81 (1920)
Phoma oleracea var. arabidis Baudyš & Picb., Bull. Inst. bot. Univ. Belgrade 1: 70 (1928)

Autor popisu:

Hlavná úprava: Patrik Mlčoch (03. 08. 2018)
Zmeny vykonali: Oldřich Roučka (08. 02. 2017), Paľo ° (09. 05. 2016), Dr.Ing. Dalibor Matýsek (06. 05. 2016)

Fotografie z galérií užívateľov ({{countOfImagesTotal}})

Aktuálne nemáme žiadne fotografie tohoto druhu.






Ext. zdroje

Aktuálne nie sú známe žiadne externé zdroje.


Mapa rozšírenia

mapa rozsirenia