Úvodná stránka » Atlas húb » Atlas húb - Zoznam »

rýdzik Pilátov

Lactarius pilatii Z. Schaef.
ryzec Pilátův

Vzácna huba
Výskyt: VII. - IX.

Klobúk/Plodnica:

křehký a masitý, 15 – 45 mm široký, nejprve kuželovitý až vyklenutý s podvinutým a jakoby postříbřeným okrajem a s více či méně vyvinutým středovým hrbolem. Hrbol je nápadnější u mladých plodnic. Ve stáří může být až ploše rozložený či nálevkovitě vmáčklý. Pokožka hladce vrásčitá, pololesklá, za sucha matná, za vlhka lesklá, šedohnědá, šedá až cihlově šedohnědá, bez nápadné reakce při poranění, někdy s naznačeným zónováním. Mladé plodnice mohou mít narůžovělý nádech.

Plodná časť:

lupeny široce připojené až sbíhavé, středně husté, při apexu třeně prořídlé, některé mohou být rozvětvené, od laterální strany klobouku prostřídány jedním až několika drobnými lupénky, které nedosahují k apexu třeně - proto vnímáme při pohledu do lupenů, že jsou při okraji klobouku jakoby hustší a při připojení ke třeni prořídlé. Nejprve jsou bledé až krémově bledé, později až bledožluté s narůžovělým nádechem, při poranění olivově hnědé až olivově šedé či zašedlé.

Hlúbik:

25 – 80 x 5 – 15 mm, válcovitý, v průměru ke klobouku 2 - 3 x delší, což je dáno ekologií, jelikož nejčastěji vyrůstá z vyššího rašeliníku. Apex je nejtenčí, u připojení lupenů jakoby naznačeně zaškrcený, bázi má mírně rozšířenou, někdy až kyjovitou a s bílým ochmýřeným myceliem. Hlúbik je v mládí ojíněný, pak lysý, jakoby voskový, matný, krémově až světle šedý, šedohnědý, někdy s šedo vínovými fenomény, nejprve pevný a plný, v dospělosti křehký, dutý nebo vatovitě vycpaný či vodnatý.

Dužina:

křehká a lámavá, bělavá až narůžovělá. Chuť středně palčivá, vůně nejprve nenápadná, následně nakyslá až nakysle houbová.
Mléko čistě bílé, při zasychání olivově hnědnoucí, chuť ihned intenzivně palčivá.

Výtrusný prach:

světle krémově bílý (B dle Crawsh.)

Mikroznaky:

Výtrusy jsou elipsoidní 6 - 9 x 5 - 7 µm, bradavkovitě síťnaté, s více méně protrhanou síťnatou ornamentikou, s četnými volnými bradavkami a jemnou kresbou. Ornamentika je poměrně hustá, výška kolem 1 µm. Basidie válcovitě kyjovité, tetrasporické. Na ploše lupenů nečetné vřetenovité pleurocystydy, vynikající svými zúženými konci až 20 µm nad povrch hymenia. Na ostří vřetenovité cheilocystidy, které jsou o něco kratší. Pileipellis se skládá ve svrchní vrstvě z prořídlých přímých, beztvarých, přehrádkovaných hyf s homogenním obsahem a z hyf se zrnitým obsahem, které jsou méně přímé. Do hloubky přibývá na hustotě a spleti a ojediněle se ukazuje soustředění hyf do drobných svazečků. Asi 30 - 50 µm od povrchu pokožky kl., v husté spleti hyf hypodermu, je zřetelněji patrné usměrnění hyf do svazečků, které jsou protkány četnými vlnkovitě uspořádanými mléčnicemi, jejichž konce v některých případech pronikají až do epikutis. Povrch hyf je pokryt četnými zrny hnědošedého pigmentu, a to jak v epikutis, tak v hypodermu, které se později oddělují z povrchu hyf a stoupají k povrchu pokožky kl., kde se shlukují v zrna nepravidelných tvarů.

Výskyt:

roste velmi vzácně v podhorských a horských oblastech na trvale podmáčených a kyselých stanovištích v mechu a rašeliníku, někdy i v přítomnosti klikvy bahenní (Oxycoccus palustris). Výhradní mykorhizu tvoří s břízami (Betula nana, Betula pubescens).

Význam:

nejedlá a s ohledem na specifický biotop vzácná houba, která by se (stejně jako biotop kde fruktifikuje) měla ochraňovat.

Podobné druhy:

Lactarius vietus, Lactarius sphagneti, Lactarius badiosanguineus, Lactarius rufus

Poznámka / Zaujímavosti:

Uvedena v Červeném seznamu hub ČR (Holec & Beran, 2006) jako DD (data deficient); druh, o kterém nejsou, z hlediska jeho ohrožení a nálezů, dostačující informace.